Pekl pro anglickou královnu

Milane, co vás přivedlo k pekařskému řemeslu?

Třídní učitel chtěl, abych po základní škole pokračoval na gymnáziu, ale já měl jasno už od 7. nebo 8. třídy – chtěl jsem být cukrářem. Moc mi chutnaly bábovky od mé matky, ale protože pracovala často o víkendech, neměla čas péct. Jednou mi řekla: „Tak si ji udělej sám.“ První pokus skončil v záchodě, protože jsem nevěděl, že v bílcích nesmí být ani kousek žloutku. Druhá bábovka už se povedla a od té doby jsem pekl pravidelně.

Ve své kariéře jste prošel několika různými pozicemi, je to tak?

Po vojně jsem pracoval jako cukrář, ale brzy jsem dostal nabídku stát se technologickým specialistou v Jihomoravských pekárnách a cukrárnách, kde jsem měl na starosti provozy v Brně a Tišnově. Po revoluci jsem vedl pekařský provoz na Jezuitské, kde jsme vyráběli listové těsto a pečivo, a před naším obchodem stály fronty. Po přesunu do Horních Heršpic jsme rozšiřovali sortiment. Poté jsem se stal výrobním ředitelem pekárny na Cejlu, kde působil i pan Hebký, a pracoval jsem tam až do jejího uzavření. Nakonec jsem zůstal na oddělení technologie, a to až do svého odchodu do důchodu.

V roce 1996 jste měl příležitost péct pro anglickou královnu během její návštěvy Brna. Jaká byla příprava na takovou prestižní zakázku a jaké to bylo pro Vás?

Vzpomínám si, že nás velmi překvapilo, když nás vybrali pro přípravu pečiva. Byla to velká zodpovědnost, a tak jsme očekávali, že nás navštíví lidé, kteří vše zařizovali, aby zkontrolovali, co a jak budeme péct a jaké máme hygienické podmínky. Ale nic takového se nestalo. Vše proběhlo jako běžná zakázka. Dnes by to asi vypadalo jinak.

Jak se podle Vás za ta léta změnilo pekařské řemeslo?

Za tu dobu se změnilo mnoho, především v oblasti počítačové techniky a robotizace, což jsem si v 80. letech nedokázal představit. Když jsme zpracovávali hospodaření se surovinami, psali jsme na speciální papíry červené kostičky, vše složené z 1 a 0. Jeden překlep znamenal přepsání celé stránky. Papíry jsme pak nosili na ulici Veveří, kde po týdnu vytiskli sestavy o úsporách a ztrátách. Následně nás kontrolovala státní inspekce, zda neproděláváme nebo neokrádáme stát.

Na co z celé kariéry nejraději vzpomínáte?

Nejvíce mi zůstane v paměti spolupráce s panem Hebkým. Často jsme diskutovali o nových projektech a měli jsme se stále co učit. Vyhráli jsme několik soutěží, například se Zábrdovickým chlebem na Dnech chleba v Pardubicích a účastnili jsme se soutěží o Dožínkový koláč v Českých Budějovicích. Také budu vzpomínat na skvělý pracovní kolektiv a vzájemné porozumění. V dnešní době věc vzácná, ale potřebná, aby práce člověka bavila a cítil se dobře.

Jaké máte plány na důchod?

Máme malou zahrádku mimo Brno, kde je potřeba dodělat nějaké bydlení, abychom tam mohli trávit volný čas. To jsou plány na nejbližší období. Také se vrátím ke čtení knih, na které nebylo moc času. Věnuji se také biblickému poznání historie, vztahu k dnešní době a jejich poselstvím. Pokud bude sloužit zdraví, tak se budu snažit volný čas smysluplně využít.